Jdi na obsah Jdi na menu
 


Románský sloh

1. 5. 2007



Románský sloh

(10. století – pol. 13. století)

Stavební sloh evropského raného středověku; první relativně jednotný stavební styl, který se rozšířil na území celé Evropy.


Křesťanství se stalo určujícím prvkem společnosti a tvořilo její duchovní základ. Náboženský život si žádal nové stavby.

Románské církevní stavby jsou střídmé, na věřící přitom však působí svou vážností a zdůrazňující božskou podstatu Ježíše Krista.

Charakteristickými se staly především nové typy staveb chrámových, menší okrouhlé kostelíky – rotundy a větší, podélné  baziliky.

 

Architektura
Protože stavební technika té doby ještě nebyla na příliš vysoké úrovni, vznikají masivní, jen málo členité stavby (hranoly, válce). Stropy jsou rovné, později se uplatňuje nový prvek – kamenná klenba.

Masivnost stěn bývá dána právě značnou tíhou této klenby a vnitřní prostor pak je velmi malý (rotunda). I okna jsou malá (a to i z toho důvodu, že zasklívat se začala až v době gotické), většinou půlkruhová.

Románským stavbám často dominuje věž. Malá věžička pro zvonek na střeše válcové lodi rotundy se nazývá lucerna.

 

Cihlové zdivo není v té době u nás ještě známé.

Nesmíme zapomenout na Pražský hrad, který byl již ve 12. století nejrozsáhlejším komplexem budov v Čechách. Zbytky románského paláce jsou zachovány pod nynějším Vladislavským sálem. V té době také vzniklo rozsáhlé opevnění hradu s vysokými dvanáctimetrovými hradbami, na jihu zesílenými pětibokými baštami.

Ve městech se intenzivně rozvíjela stavba kamenných domů, většina se však nedochovala. Známy jsou např. přízemní části domů v Praze v Kaprově, v Celetné nebo v Řetězové ulici. Nedaleko Karlova mostu zůstaly rovněž zachovány zbytky Juditina mostu z 12. století, nejstaršího kamenného mostu v Čechách, jehož stavba patřila k vrcholným technickým dílům té doby.